MY GRADUATION

Tak jsem se konečně dočkala a poté, co jsem v červenci 2021 dostala zprávu, že jsem úspěšně dokončila mé bakalářské studium na univerzitě ve Walesu, jsem to mohla i pořádně oslavit. A to se vším všudy! Dnes vám povím, jak to celé probíhalo.

Jako malá jsem milovala High School Musical. Strašně moc! A vždycky jsem snila o tom, abych i já mohla po dokončení školy vyhazovat do vzduchu “čepičku”. Bohužel u nás to takhle nefunguje a nežijeme v Americe, že? Ale když jsem se dostala na univerzitu ve Velké Británii a zjistila, že tam taková oslava čeká všechny absolventy univerzit, měla jsem strašnou radost. A tak jsem se na konec studia vlastně svým způsobem i těšila.

Co se ale nestalo, Covid entered the chat. A kvůli tomu jsem třeťák studovala celý dálkově, z domova. Mezitím jsem si našla práci a začala se smiřovat s tím, že v UK už prostě žít nebudu. Aspoň ne teď. Když se blížil konec, byla jsem smutná, protože mi bylo jasné, že o promoci prostě přijdu. Kdyby byl svět v pořádku, promoce by proběhla v létě 2021 a já bych od října chtěla začít studovat navazující, magisterské studium. Well, změna plánu. Univerzita nám ale rozeslala emaily, že by s námi i přesto chtěla konec studia oslavit a tak se nám promoce posunula na 7.4.2022. Nevadí! Přijedu i tak! A tak jsme se den předtím s celou mojí rodinou a přítelem sebrali a letěli do Londýna.

Z Londýna jsme samozřejmě jeli do Cardiffu, kde jsem ty krásný dva roky strávila. O Cardiffu ale jindy! Teď bych se přesunula právě na ten den, kdy se to celé událo.

Ráno jsme vyrazili do Newportu, kde se celá událost konala. Konkrétně v ICC Wales, což je takové kongresové centrum úplně na kraji města, kam se samozřejmě nedá dostat jinak, než taxíkem. Na nádraží jsme taxík naštěstí chytili. A vyrazili na místo. Tam už mě čekalo půjčení taláru a převléknutí. Jak asi víte, vysoké školy nejsou v UK zdarma, jako u nás. Naopak, jsou poměrně nákladné a z toho důvodu nabízí studentům stát různé způsoby financování. Paradox je, že za ty šílený peníze v ceně školného nebyla ani zápůjčka těchto nezbytností. A tak jsem si za cca 2000 Kč zapůjčila talár. Na pár hodin. Protože to jinak prostě nejde. (Ale nestěžuju si, je to zážitek!).

Pak jsme využili volný čas před ceremonií na fotky. Mám jich spoustu, ty rodinné sem ale (doufám, že z pochopitelných důvodů) dávat nebudu. Tak si užijte jen ty moje! 😀

Backstory: Samozřejmě byla možnost nechat se vyfotit i od profi fotografa. Tak jsem šla. Ta fotka je naprosto tragická a zaplatila jsem za 3 vytištěné fotky cca 1500 Kč + dopravu do ČR asi 600 Kč. Plus mi to samozřejmě proclili, takže to jsou ty nejdražší fotky, který jsem kdy koupila. A jsou děsný! 😀 Mnohem líp mě pak vyfotil přítel na telefon.

Samotná ceremonie byla docela nudná. Úplně upřímně. Pak jsme se každý prošel po pódiu a to bylo vše (pokud by vás to někoho zajímalo, celý záznam promoce najdete zde).

Na závěr bych jen dodala, že jsem ráda, že jsem nebyla ochuzena o vyhazování čepičky a chvíli slávy. Myslím, že to stálo za to!