THE COVID-19 STORY

Vzhledem k situaci ve světě jsme s přítelem letos v březnu museli opustit náš druhý domov v UK. Celé se to semlelo strašně rychle a doteď nemůžu uvěřit tomu, jak to ve Velké Británii vypadá a jak se s touto mimořádnou situací vláda pere. Nicméně dnes vám povím příběh, jak jsme se ze dne na den rozhodli letět zpátky domů.

English version is available down below!

Když se objevil Covid-19 v Číně, nikdo na to moc nebral ohled. Tohle se stalo myslím kolem Vánoc, což jsme ještě byli v Česku. Letos jsme zůstávali doma trošku dýl kvůli různým povinnostem a do UK jsme letěli až na začátku února. V tu dobu jsme ale netušili, že se tam moc dlouho nezdržíme.

Jak se situace zhoršovala, tak jsem každý den sledovala zprávy z UK, ale taky z Česka. Všichni si určitě pamatujete ten strašný nárůst nakažených v Itálii. Moje spolubydlící byla Italka a když pomalu začínala panika ve světě, ona byla klidná. Povídala mi, že to média až moc nafukujou a že určitě o nic vážnýho nepůjde. No a za dva dny mi oznámila, že za ní přiletí její přítel. Z Itálie. Z Milána. Z (v tu dobu) největšího ohniska koronaviru. Nakonec ještě dodala pár vtípků jako že “doufám, že ho pustí přes hranice hahaha” a jinak si z toho nic moc nedělala. V tu chvíli jsem už pomalu balila věci a jela za přítelem, který žije asi o 400 km daleko a na týden se k němu nastěhovala. Ne, že bych byla paranoidní, ale panika trochu stoupala a já, jako astmatik, jsem nehodlala nic riskovat. A zakazovat jí to taky nebudu, žejo.

Potom, co jsem se vrátila do Cardiffu, začala celá situace gradovat. Volal mi přítel, že jeho čeští spolužáci ze dne na den odlétají zpět domů a že lidé kolem začínají mírně panikařit. Ale pozor, nenechte se zmást. Briti ne. Briti byli v klidu, jak to jen nejvíc šlo.

Přemýšleli jsme, jestli pro nás bude nejlepší zůstat a tak nějak se izolovat doma, nebo letět zpět do ČR. Obě naše univerzity začaly vyučovat jenom online a tak jsme začali zvažovat obě možnosti. Po asi dvou dnech telefonických konzultací také s rodiči jsme se v úterý rozhodli koupit letenky na čtvrtek. Hlavním důvodem bylo to, že jsme měli strach, že kdybychom se nakazili, v UK se nám vzhledem k jejich hodně špatnému zdravotnictví nedostane téměř žádná péče. V Česku ale ano. Taky jsme nevěděli, jak dlouho to bude trvat a jestli vůbec bude možnost se domů za nějakou dobu dostat. A zároveň se nám nelíbilo, jaký přístup k tomu v UK měli a stále ještě tak nějak mají.

Sbalili jsme teda malá, příruční zavazadla, zbytek věcí trošku pobalili a nechali v UK a ve čtvrtek ráno se vydali na cestu na letiště. Kvůli povinnosti nošení roušek během letu jsme si vyrobili provizorní roušky z triček, které jsme pro náš klid měli i během cesty do Londýna. Musím říct, že mě překvapila reakce ostatních lidí. V autobuse si všichni sedli jak nejdál to šlo a nikdo se na mě pořádně nepodíval. Spíš na mě koukali jak na blbečka 😀

Na letišti neměl roušku téměř nikdo. Ani personál. Byla jsem trochu nervózní a bála jsem se, jestli vůbec odletíme. Jsem členem skupiny na Facebooku, kde jsou Češi žijící v UK a poslední dva dny tam každý psal, jak jim na poslední chvíli byl zrušen let. Seděli jsme u tabule odletů a já pozorovala, jestli se u našeho letu nezobrazí CANCELLED. Letěli jsme s Ryanair a když se začaly rušit lety od téhle aerolinky, začala jsem být víc a víc nervózní. Nejdříve Budapešť, Miláno, Berlín, ale potom i Bratislava. Zbýval už jenom náš let do Prahy. A ten naštěstí odletěl!

Před boardingem jsme vyplňovali papír, kam jsme uvedli informace jako osobní údaje, kontaktní osobu, adresu, kde se budeme po příletu zdržovat, čestné prohlášení o tom, že nejevíme známky nemoci a také nám bylo kontrolováno občanství. Let byl původně vyprodaný a my ho stihli koupit jen tak tak. Během kontroly pasů nebo občanských průkazů se ale spousta místa uvolnila, jelikož cizincům byl vstup na palubu letadla zamítnut. Ve výsledku bylo letadlo poloprázdné, ale i přesto jsme museli mít všichni povinně roušky.

Po přistání v Praze jsme všichni dostali informační letáček o koronaviru a tam naše dobrodružství skončilo. Později jsme se dozvěděli, že náš let byl úplně posledním letem z UK do ČR a že kdybychom váhali déle a koupili letenky na pátek (nad čímž jsme také uvažovalo), mohlo být dávno pozdě.

Teď už jenom doufáme, že se v lednu budeme moci do UK vrátit a že se situace více uklidní. Uvidíme, co se bude dát dělat 🙂

Mějte se krásně,

A.

——————–

Because of the Covid-19 pandemic, I and my boyfriend had to leave our second home in the UK. Everything happened so fast and I still can’t believe how is British government dealing with the whole situation. Anyway, I’m gonna tell you a story about how we went to the Czech Republic only a month after coming back to the UK.

When Covid-19 appeared in China, nobody really cared about it. This happened around Christmas I guess so we were still in the Czech Republic. This year, we spent more time here as we needed to sort some stuff so we went back at the beginning of February. At that time we didn’t know we’re gonna go home again soon.

As the situation was getting worse, I watched UK and Czech news every day. You probably remember the big growth of infected people in Italy. My flatmate was from Italy and when people started panicking, she was so calm and told me that media are making a big thing about it and it’s not that bad in reality. Two days later she told me her boyfriend is coming to visit her. From Milan, Italy. That was the most affected place at that time. I got a little bit scared, packed my stuff and went to visit my boyfriend who lives like 400 km away. I didn’t want to be paranoid but at the same time, I didn’t want to risk anything as I’m asthmatic.

After I came back to Cardiff, the whole situation started to be a little bit more serious. My boyfriend called me to tell me his Czech classmates are going home tomorrow and people are panicking a little. Non-British people. Brits were absolutely calm and didn’t care at all.

We were thinking about what is the best thing to do for us. There were two options: stay in the UK and self-isolate at home or go back to the Czech Republic. Our universities started with online teaching so we didn’t have anything to do there at that time. After two days of deciding what to do we bought tickets to Czech and the plane was leaving two days later.

We packed our small suitcases and left everything in our flats in the UK. Because we had to wear a face mask on the plane, we made one from our old t-shirts and we wore them on our way to London as well. People were looking at me like I was an idiot 😀

There was literally no one at the airport with the face mask. I was a little bit nervous that our flight will be cancelled because I’m a member of a Facebook group with other Czechs and Slovaks living in the UK and two days before our flight, they started panicking because their flights were cancelled. I was staring at our flight number hoping I’m not gonna see the word ‘CANCELLED’ next to it. We flew with Ryanair and all flights from these airlines were cancelled one by one! Budapest, Milan, Berlin and then Bratislava. There was just one flight left, our London – Prague flight.

Before boarding, we had to fill in some papers asking for our personal details, if we have symptoms of Covid-19 and our passports were also checked if we are Czech citizens. The original flight was sold out but because everyone who didn’t have Czech citizenship couldn’t be on board, there was like a half of plane occupied. We still had to wear face masks during a flight.

After our plane landed in Prague, we all got a leaflet about Covid-19 and that was the end of our journey. Later we found out, that our flight was the last one that wasn’t cancelled so if we were wondering a little bit more and if we buy tickets one day later, it might be too late.

Now we just hope we can come back in January and that the situation will get better.

Talk to you soon,

A.